V květnu 2022 proběhl seminář na téma výzkumy veřejného mínění před rokem 1989. Přednášející se věnovali zkoumaným tématům, metodologii výzkumů i tomu, co z historických výzkumů přežilo a je k dispozici pro současné výzkumníky.
Předtím než představíme příspěvky jednotlivých vystupujících, je dobré si připomenout historii výzkumu veřejného mínění a instituce, které se na výzkumech podílely. Téma je to obsáhlé a náročné, proto využíváme (Nešporovu) Sociologickou encyklopedii k bližšímu uvedení jednotlivých institucí. V roce 1946 vzniká Československý ústav pro výzkum veřejného mínění (1946 – 1950), který je bohužel během krátké doby v souvislosti s tažením proti „buržoazní pavědě“ – tedy sociologii, v roce 1950 zrušen. Kriticky zkoumat společnost se v tehdejší době nehodilo. Pokud ano, pak byly veškeré zprávy označeny jako „důvěrné“ nebo dokonce „tajné“. Další výzkumy byly realizovány již jen na zakázku ÚV KSČ. Až v roce 1967 vzniká Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV. S oběma ústavy je velmi úzce spjata postava renomovaného sociologa Čeňka Adamce. Se znalostí historie můžeme lehce hádat, proč byl i tento ústav na začátku 70. let zrušen. Od 70. let vzniká Ústav pro výzkum veřejného mínění FSÚ, který je od roku 2001 organizačně včleněn do Sociologického ústavu AV ČR, kde dodnes působí jako Centrum pro výzkum veřejného mínění – CVVM.
Co je dostupného ze starších archivů, jako např. první předvýzkum volebních preferencí, bylo tématem, které uvedl Tomáš Čížek. Představil, co zbylo z výzkumů veřejného mínění prováděných před rokem 1989; dochovaly se pouze výzkumné zprávy, někdy dotazníky a samotná data v malém množství. Jsou uložené jako „šedá literatura“ v Národním úložišti šedé literatury. V rámci probíhající digitalizace a převádění tabulkových výstupů do editovatelných formátů máme některé výzkumy (např. IVVM – předchůdce CVVM) včetně dobových dotazníků a digitalizovaných zpráv i některých primárních dat k dispozici v rámci databáze Nesstar, který je nepostradatelným zdrojem dat nejen pro studenty, novináře, ale také pro vědce. Ačkoliv doplnění historických primárních dat je velmi nepravděpodobné, budoucí rozvoj historického fondu má některá esa ještě v rukávu. Jednak můžeme doplnit historický fond z digitalizovaných materiálů a stále jsou nezpracované a nepublikované zprávy z výzkumů veřejného mínění. To skýtá prostor pro hlubší pochopení minulosti.
Dále byly představeny výzkumy veřejného mínění na Slovensku v letech 1945-1989. Téma uvedl Dr. Tížik ze Sociologického ústavu SAV. Upozornil na zajímavý fakt týkající se převážné ahistorizace empirické sociologie na Slovensku po roce 1989. Před rokem 1989 bylo fungování všech pracovišť silně spojené s dobovými politickými problémy. Kromě detailní geneologie institucionálního vývoje výzkumných ústavů spojených s výzkumy veřejných mínění, nám Dr. Tížik nabídl také porovnání počtu výzkumů realizovaných na Slovensku československými a slovenskými institucemi. Zmíněn byl i problém vykazování dat a otázky týkající se identifikace obsahu výzkumu (např. zdravotní téma obsahovalo výzkum o náboženství, apod.). Toto není bez zajímavosti právě s ohledem na fakt, že výzkum religiozity je na Slovensku politicky citlivé téma. Ostatně nelze opominout zajímavý fakt provázanosti politické moci s autonomií vědy. Zatímco autonomie slovenských institucí posilovala invenci a profesionalitu výzkumů, po přechodu pod přímou kontrolu stranických orgánů byly důsledky na kvalitu mnohem zásadnější než v Česku. Šlo tedy o opačný proces, než jaký poznaly dějiny československého výzkumu v době normalizace.
Téma autonomie vědy a autoratitativního režimu zůstalo i u příspěvku dr. Vávry. Zde zazněly nejen metodologické problémy, které překračují jakákoliv politická uspořádání (např. problém tzv. spirály mlčení, bandwagon efektu nebo sociální desirability), ale i otázky ochoty odpovědí respondentů, jejich rozumění a významu. Myslíte si, že odpovědi na tyto otázky v totalitních režimech jsou odlišné? To je jistě námětem mnohých sociologicky významných děl. Dr. Vávra představil počátky výzkumu v Československu (1946-1950). Zde je dobré připomenout i strach z jakéhokoliv šetření jako dědictví okupace. Proto výzkumníci volili pro první výzkumy záměrně „nepolitická“ témata, např. téma „otylosti“. Rok 1969 jako počátek normalizace výzkumů mění podmínky práce; omezení svobody projevu, nedostatečná informovanost občanů, zavedení cenzury… Tazatelé ztrácejí zájem o spolupráci s ústavem.
Možnosti poznání československého veřejného mínění z archivů Svobodné Evropy bylo tématem dr. Vojtěcha Ripky z Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho prezentace byla ukázkou citlivě vnímané problematiky výzkumů, když vyzvihl některé paradoxy výzkumů; např. fakt, že diskriminační materiály obsahují více informací než interní archivní zdroje anebo druhá skutečnost, kdy samotné „vyšetřování“ je přínosnější než archivy. Dr. Ripka nastínil i důvody, proč pracovat s výsledky archivu; může přispět ke klíčovým otázkám týkajících se vztahu společnosti a diktatury KSČ, ale také především proto, že Radio svobodná Evropa nebylo nikdy zcela ideologicky podřízené propagandistickým cílům. Zájemcům byly představeny jednotlivé zdroje archivu (dopisy, telefonáty, dotazníková šetření, souhrnné zprávy aj.) a důležité komparativní hledisko v rámci pramenů pro výzkum archivu (západ vs východ). Kromě rozsáhlého přehledu hlavních primárních pramenů si účastníci odnesli také reflexe kritického sociologického přístupu k metodám; důraz na jednotné metody, robustní analýza a její recenzování, pečlivější práce s bias (od roku 1970), ale také – a především – tolik důležitou citlivost ke kulturním a politickým rozdílům mezi sledovanými zeměmi (např. Polsko ve vyjímečném stavu vs Československo od roku 1964 vs Československo 1971 – polovina 80. let 20. století).
Autor: Rostislav Gramskopf
